Předsudky a mýty o zrakově postižených

Předsudky rozumíme neověřená tvrzení a zobecnění, která mohou negativně ovlivnit postoje k jiným i k sobě samému. Tyto vytvářejí zkreslený obraz o životě druhých lidí.


Linda sedí za stolem a čte pomocí lupy text v knize


       Jsou tvrzení či mýty, které kolují mezi lidmi. Ti si pak často myslí o zrakově postižených skutečnosti, které nejsou pravdivé. Představme si pár takových předsudků/mýtů a uveďme je na správnou cestu.

 

Neplatí, že:

-       Ztráta zraku vede automaticky ke zlepšení dalších smyslů - hmatu a sluchu.

-       Nevidomí mají hudební nebo absolutní sluch častěji než ostatní lidé.

-       Nevidomí mají záhadný šestý smysl pro vnímání překážek.

-       Ztráta zraku vyvolává výjimečné schopnosti, jako třeba schopnost předvídat budoucnost.

 

Ani jednu z těchto uvedených schopností ztráta zraku nevyvolá, nevidomí je mají podle svých dispozic vrozených či získaných stejně tak jako lidé bez handicapu.

 

Neplatí, že:

-       Při hovoru s nevidomým bychom měli mluvit jednoduše, aby nám porozuměl.

-       S nevidomým bychom neměli mluvit o barvách a jiných zrakových vjemech. Abychom ho neranili, měli bychom se také vyhnout obratům jako je: podívej se, uvidíme se apod.

-       Nevidomý by měl být vždy neskonale vděčný za jakoukoliv naši pomoc.

 

Při komunikaci se zrakově postiženým, co se týče obsahu promluvy, není třeba se vyhýbat jakýmkoli výrazům či tvrzením. Sami nevidomí ve své mluvě aktivně používají slova typu: podívej se a uvidíme se.

 

Neplatí, že:

-       Poškozený zrak je nutné šetřit - díváním se na televizi a čtením se oči ještě více kazí.

-       Čím více dioptrií, tím automaticky horší zrak.

-       Každou poruchu vidění napraví brýle.

-       Každý, kdo chodí s bílou holí, je zcela nevidomý.

-       Všichni nevidomí vidí jen tmu.

 

Počet dioptrií ani tloušťka brýlových čoček neindikuje závažnost zrakového postižení.  Bílá hůl slouží k signalizaci a orientaci zrakově postiženého, ale neudává stupeň zrakového postižení. Diagnostikovaná praktická či úplná nevidomost neznamená, že daní lidé jsou schopni vnímat pouze tmu.

 

Neplatí, že:

-       Nevidomému může být docela jedno, jak je oblečen, stejně na sebe nevidí a druzí nemají právo ho upozornit a kritizovat.

-       Nevidomého zásadně neupozorňujeme na špinavé boty, nevhodné oblečení, chování apod., protože bychom ho tím uráželi.

-       V bytě nevidomého nemají obrazy a zrcadla co dělat.

 

I nevidomí se rádi vkusně oblékají a chtějí se líbit. Není tedy chyba upozornit nevidomého na nedostatek na jeho oděvu tak, aby jej mohl napravit, protože neznamená, že když na to nevidí, že je mu to jedno. Vybavení bytu si nevidomí vybírají tak, aby se v něm cítili dobře, a aby korespondovalo s jejich vkusem bez ohledu na jejich zrakové možnosti.

 

Neplatí, že:

-       Ztrátou zraku se člověk stává zcela závislým na pomoci okolí

 

Lidé se zrakovým postižením jsou často velmi aktivní, pracují a žijí svůj aktivní život bez velké závislosti na svém okolí a pomoci od druhých.

 

 

Zdroj: Předsudky o nevidomých a slabozrakých lidech, Tyfloservis, o.p.s., 2007.

 


Komentáře

  1. Dobrý den Lindo, chtěla bych se Vás zeptat na Váš osobní názor, zda ztrátu zraku považujete za to nejhorší a nejtěžší postižení, co může člověka potkat. Může mít ztráta zraku velký vliv na psychiku člověka a nějakým způsobem ho ovlivnit v některých rozhodnutích ? Myslíte si, že starší člověk se lépe smíří se ztrátou zraku než dítě, které je ve škole?
    Předem děkuji a přeji hodně zdraví :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý den, Terezo,
      nemyslím si, že ztráta zraku je nejhorším hendikepem, myslím, že existují horší znevýhodnění, než je toto.
      Určitě, náhlá ztráta zraku může vést k psychickým problémům, v důsledku nichž může člověk činit nečekaná rozhodnutí .
      Co se týče přizpůsobení ke ztrátě zraku, tak ze zkušenosti jsou na tom lépe děti, které tento proces snáší mnohem vyrovnaněji než dospělí či senioři.
      Zdraví Linda.

      Vymazat
    2. Děkuji za Vaši odpověď
      S pozdravem T.

      Vymazat
  2. Ano, nejen knihy, ale i člověk by se rozhodně neměly soudit podle obalu, podle toho jak kdo či co vypadá z té vnější stránky. Každý hned nemusí absolvovat spoustu plastických operací, zdobit se horami make-upu či absolvovat všemožné zákroky světa, jako např. toto, aby se mohl považovat za hezkou osobu. Článek moc cením, je hezké, že jsi se pustila do takového tématu!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat